(* 8. 10. 1932, † 14. 11. 2011)

Ocenění Blanický rytíř (2008) za celoživotní dílo.

Narodil se 8. 10. 1932 ve Vlašimi v rodině zahradníka. Do školy i Sokola začal chodit v roce 1938. Po válce v této činnosti pokračoval. V témže roce 1945 mu zemřel otec. I přes mnoho práce si pro Sokol našel vždy čas, aby mohl cvičit na XI. Sletu v roce 1948. Toto významné období ho jako šestnáctiletého muže nezapomenutelně zformovalo na celý život. V šedesátých letech nastoupivší totalita rodině vyvlastnila zahradnictví. Pan Müller si našel zaměstnání v místní zbrojovce. V letech rekonstrukce centra Vlašimi jim byl zbourán rodný domek. Na Vorlině si následně postavil nový.

Od října 1990 se spolupodílel na obnově Sokola Vlašim a restitučním navrácení majetku, které trvalo deset let. Byl a je cvičitelem, náčelníkem, praporčíkem a ochráncem historických praporů Sokola Vlašim. Řadu let pracoval v předsednictvu Sokolské župy Jana Žižky z Trocnova v Táboře. Od roku 2003 pracuje jako vzdělavatel nově obnovené Sokolské župy Blanické ve Voticích.

Politicky se angažoval až do roku 1991 v Lidové straně a čtyři roky pracoval i v zastupitelstvu Města Vlašimi.

Pan Müller, i když v životě nezískal žádný kapitál, má hluboký soucit pro nouzi a dobré činy. Mnohokrát v životě podpořil různé smysluplné akce přiměřenou částkou.

Jeho dosud největší občanskou aktivitou byla rekonstrukce památných desek letcům z druhé světové války. Přesvědčil místní činitele o potřebnosti této akce, v níž Město Vlašim vystoupilo jako zřizovatel. Osobně provedl sbírku mezi občany, zajistil i dodavatelskou kamenickou firmu, která ve velmi dobré kvalitě a finanční solidnosti rekonstrukci provedla. Byl však zklamán výsledkem sbírky, k níž byli občané opakovaně žádáni v kabelové televizi i ve Vlašimském zpravodaji. Byl to výsledek občanské lhostejnosti a malého nebo žádného pocitu sounáležitosti jako důsledku následků poslední totality. Téměř tříletá práce pana Müllera vyvrcholila 26. 10. 2006 pěknou a důstojnou oslavou u Husova domu za účasti armádní generality, dosud žijících válečných veteránů, armádní hudby, vojenské hradní stráže či paní senátorky Ing. Heleny Rögnerové.