Oceněná za významný počin, za založení a mnohaletou organizaci festivalu Podblanický hudební podzim.

Paní magistra Věra Dudíková se narodila v jihočeském městečku v Husinci  u Prachatic. Po vystudování vysoké školy pedagogické učila na gymnázium v Blatné a pak na základní škole v Benešově.

.Od roku 1980 pracovala profesně v oblasti kultury. Jako vedoucí oddělení mimoškolní výchovy na Okresním kulturním středisku se velkou měrou podílela  na tvorbě mnoha kulturně vzdělávacích pořadů, které zviditelňují  přírodní krásu Podblanického  kraje, jeho historii a současnost  i hluboké hudební kořeny  života a díla českých hudebních velikánů. Podílela se na dramaturgii a celkové tvorbě audiovizuálního pořadu „Chraň životní prostředí svého kraje“, který zároveň konferovala s významným českým hercem Radovanem Lukavským. Pořad získal celostátní ocenění a měl obrovské množství repríz. Od roku 1985 pracovala jako inspektorka odboru kultury  okresního úřadu v Benešově a po roce 2002 pracovala na odboru kultury Středočeského kraje.

Impulsem kulturního počinu věnovaného památce jednoho z nejvýznamnějších tvůrců vrcholného baroka, českého skladatele konce 17. a první poloviny 18. století, Jana Dismase Zelenky, se  stal velký galakoncert  duchovní a světské hudby Jana Dismase Zelenky v daleké italské Florencii v roce 1980. Po návratu z Itálie Věra Dudíková zjišťuje z kroniky chrámového sboru Jiřího Piláta z Poříčí,     že v době, kdy celý svět oslavuje Zelenku, zaznívá jeho hudba v rodných Louňovicích poprvé v r. 1959, tedy 280 let od narození tohoto génia barokní hudby a to díky nesmírně hudebně  vzdělanému louňovickému páterovi Václavu Oktábcovi a neprofesionálnímu chrámovému sboru z Poříčí, jehož sbormistrem byl Jiří Pilát….   Věra Dudíková se spojuje s panem farářem Oktábcem , se sbormistrem Jiřím Pilátem a s předním českým muzikologem Jaroslavem Smolkou. Společně připravují určité realizační možnosti nejen k samotné  prezentaci díla J.D.Zelenky v jeho rodném kraji, ale i k shromáždění hudebního fondu J.D.Zelenky pro potřebu českých profesionálních a neprofesionálních souborů, které budou šířit odkaz J.D.Zelenky v Čechách i v zahraničí

V roce 1984, který se stal Rokem české hudby a  kdy byl odhalen  v Louňovicích pomník Jana Dismase Zelenky, stojí Věra Dudíková u zrodu festivalu“ Podblanický hudební podzim“, který se postupně stal nejrozsáhlejším hudebním  festivalem v České republice.

Počátky festivalu nebyly vůbec jednoduché i získat publikum bylo náročné. Tady Věře Dudíkové opět pomohl páter Václav Oktábec. Neúnavně akci propagoval v Louňovicích a ve Vlašimi, kde se také uskutečnily první koncerty. Postupně k nim přibývala další města a obce. Zprvu festival nabídl tři nebo čtyři koncerty, jejich obliba ale rostla, a to jak u veřejnosti, tak u interpretů. Na festival přijížděly profesionální i amatérské soubory z celé republiky.

Zlomovým se stal rok 2000, kdy festival přišel o státní podporu. Pod svá křídla si ho vzalo občanské Sdružení profesionálních a dobrovolných kulturních pracovníků, které Věra Dudíková na ochranu festivalu založila a stala se jeho předsedkyní. Spolupořadatelem festivalu se postupně stalo 19 měst a obcí Středočeského kraje, v nichž se festivalové koncerty konají.

O festival projevují zájem nejen přední čeští  interpreti, ale renomovaní umělci a hudební soubory z celé Evropy..

A velký podíl na tom má právě Věra Dudíková, která odevzdala festivalu, který v roce 2012 oslaví již svůj 28. ročník, stovky hodin nezištné obětavé práce, jak v oblasti koncepční práce, dramaturgie, finančního zabezpečování, tak v samotné organizaci tohoto nejrozsáhlejšího festivalu v Čechách, který probíhá od září do prosince v   19 městech a obcích Středočeského kraje. Díky ní festival, který vznikl z úcty a lásky k hudbě a hudebním tradicím, nejen splatil morální a duchovní dluh jednomu z největších géniů barokní hudby, Janu Dismasi Zelenkovi, ale zároveň šířil poselství dalších českých hudebních velikánů, jejichž život a dílo je spojeno s Podblanickým krajem. Festival zviditelnil krásný Podblanický kraj, ve kterém hudba vždy přímo pramenila. Proto si paní Dudíková tímto počinem bezesporu zasluhuje titul Blanického rytíře.