Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo paní Jiřina Holá z Louňovic pod Blaníkem, zejména za mimořádný přínos k dokumentaci regionální historie.

Paní Jiřina Holá, rozená Tomášková, neúnavná kronikářka a dlouholetá propagátorka kronikářské činnosti na Podblanicku, se narodila 25. března 1923 v Louňovicích pod Blaníkem. V roce 1932 se s rodiči a starší sestrou přestěhovala do Strakonic, odkud pocházela její matka. Po vzoru své sestry vystudovala osmileté reálné gymnázium, které zakončila v roce 1943 maturitní zkouškou.

 Válečné události a uzavření vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava zmařily její snahu získat vysokoškolské vzdělání. Absolvovala proto proškolení ve Vychovatelské škole pro abiturienty středních škol v Praze a souběžně pracovala jako správkyně Dětského útulku v Horažďovicích. Jedinou možnost dalšího vzdělání jí tehdy poskytl Učitelský ústav v pražské Křížovnické ulici, kde po zkouškách z pedagogiky a němčiny získala „vysvědčení způsobilosti vyučovat jazyku německému na měšťanských školách“. Svou cestu za vzděláním pak zakončila v červenci 1944 diplomem na Pedagogické jednoroční střední škole v Praze.

 Pro učitelské povolání se ale nenašlo v protektorátu uplatnění, a tak zemské ústředí přikročilo k přeškolení nových učitelů na zdravotní a sociální pracovníky a zaměstnalo je ve školním zdravotnictví a sociálních ústavech. Paní Holá, tehdy ještě Tomášková, byla přidělena do Volyně, kde až do konce srpna 1945 pracovala jako terénní sociální pracovnice.

 Po znovuobnovení Československa se stala vedoucí sociálního referátu Okresního národního výboru v České Lípě. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Jaroslavem Holým, pracovníkem České státní spořitelny, za kterého se provdala v září 1950. Po narození syna Jaroslava v srpnu 1951 se s rodinou přestěhovala do Louňovic pod Blaníkem, kde žili její rodiče.

 Teprve návrat do rodných Louňovic pod Blaníkem jí umožnil uplatnit se v oboru, který vystudovala. Stala se vychovatelkou ve zdejší školní družině a zároveň vedla zájmový školní klub pro starší děti. Paní Holá věnovala značnou energii a volný čas dětem. V tomto duchu i pracovním nasazení vytrvala až do svého odchodu do důchodu v dubnu 1978, několik následných let však škole stále pomáhala.

 Během svého života se zajímala nejen o historii míst, kam ji zavedly osudové změny a nástrahy, ale také o události a dění kolem sebe nebo o životní cesty svých bližních. Po návratu do svého rodiště se zapojila i do společenského života obce, například ve Svazu žen, stala se cvičitelkou místního Sokola, pracovala jako důvěrnice v péči o děti a mládež či ve Sboru pro občanské záležitosti.

 Shodou náhod se v roce 1981 stala obecní kronikářkou. Její předchůdci nastavili pomyslnou laťku hodně vysoko – byli mezi nimi mimo jiné etnografka Okresního muzea v Benešově Marie Kovářová nebo filozof Zbyněk Šimůnek. Paní Holá se vrhla s velkým zaujetím a nasazením do tajů kronikářské práce, která ji zcela pohltila. Díky své píli, pečlivosti, trpělivosti i potřebné důslednosti při shromažďování podkladů pro kronikářské záznamy se v poměrně krátké době vypracovala mezi nejsvědomitější, nejpečlivější a odborně nejzdatnější kronikáře Podblanicka. Při přípravě záznamů důsledně dbala také o jazykovou úpravu a věrohodnost sdílených informací. Nenahraditelnou oporou, rádcem, ale také průvodcem jí byl nedávno zesnulý manžel Jaroslav.

 Zvláštní kapitolu její činnosti tvoří soukromý archív, ve kterém shromáždila obrovské množství hodnotných materiálů. Hojně ho využívají okolní kronikáři či badatelé v regionální historii.

 Přestože vedení obecní kroniky oficiálně ukončila po více jak třicetiletém funkčním období, svým nástupcům v této práci je dodnes významnou oporou.

 Paní Jiřina Holá je skromná a nenápadná žena. Díky své píli, poctivosti, nadšení, ale i přístupu k životu a lidem, lásce k svému rodišti pod památným Blaníkem, se nesmazatelně zapsala do kronikářských tradic na Podblanicku. Za svou celoživotní práci s lidmi a pro lidi, stejně jako za příspěvek k udržování kronikářských tradic a kulturního rozvoje Podblanicka si plně zaslouží čestné ocenění „Blanický rytíř“.