Oceněný za celoživotní dílo, zejména za badatelskou a publikační činnost v regionální vlastivědě.

Pan PhDr. Erich Renner se narodil 24. ledna roku 1933 v Liberci. Po studiu na gymnáziu v Písku, kde odmaturoval v roce 1953, odešel studovat do Prahy na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Jak vyplývá ze vzpomínek socioložky Jiřiny Šiklové, která byla během vysokoškolských studií Rennerovou kolegyní, již tehdy se u něj plně projevovaly dva základní charakterové rysy, které pana PhDr. Rennera provází po celý jeho život, totiž jasně formulovaný osobní názor a snaha obhájit ho ve veřejné diskusi.

Po zdárném ukončení vysokoškolského studia a krátkém učitelském intermezzu na Základní devítileté škole v Kozmicích, nastoupil v roce 1960 PhDr. Erich Renner jako pedagog na benešovské gymnázium, které bylo v témže roce přejmenováno na střední všeobecně vzdělávací školu. Zde prožil mimo jiné rok 1968, do jehož dění se, jak také jinak, velmi aktivně zapojil. Trest za toto politické angažmá na sebe v době nastupující normalizace nenechal dlouho čekat. V roce 1972 byl PhDr. Erich Renner „z politických důvodů“ přeložen na gymnázium do Dobříše. I tam na něj byl nadřízenými orgány vyvíjen silný tlak, který ho měl přimět k odchodu ze školství. Ovšem PhDr. Renner díky své houževnatosti, názorové pevnosti, lásce k pedagogickému povolání a především díky velké podpoře své ženy a také některých kolegů vytrval a na dobříšském gymnáziu působil až do roku 1989. Poté se vrátil zpět na gymnázium do Benešova, kde vyučoval až do roku 2004, kdy odešel do penze.

Pan PhDr. Erich Renner se jako pedagog zapsal nesmazatelně do vzpomínek mnoha svých studentek a studentů. Především jako charismatický profesor se silnou osobní autoritou, neobvykle širokým záběrem znalostí v předmětech své aprobace, kterými je český jazyk a dějepis, a často také svým osobitým břitkým sarkasmem, kterým výklady učiva provázel. Díky svým výborným pedagogickým schopnostem dokázal mnohé své žáky nadchnout pro další studium humanitních věd a řada z nich pak dosáhla na tomto poli výrazných úspěchů.

Kromě svého pedagogického povolání působil PhDr. Erich Renner také jako vlastivědný badatel. Zpracoval velké množství studií a drobnějších prací z dějin Podblanicka, zvláště se pak zaměřil na dějiny města Benešov a osobnosti spjaté s tímto městem. Dlouhodobě publikuje jak v denním tisku (například v Jiskře a Benešovském deníku), tak v popularizačních, vlastivědných a odborných periodikách (například v Benešovském kulturním kalendáři, vlastivědném čtvrtletníku Pod Blaníkem nebo ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka). Zcela mimořádný je jeho přínos na poli popularizace historie a kulturních dějin regionu u široké laické veřejnosti.

Jako jeden z nejpádnějších důkazů významu práce PhDr. Ericha Rennera, jakožto pedagoga a vlastivědného badatele, může sloužit sborník z roku 2006 s názvem Stopy dějin pod Blaníkem, který nese výmluvný podtitul Pocta Jiřině a Erichu Rennerovým od jejich kolegů, přátel a žáků. Mezi autory, kteří se na tomto sborníku, podíleli, můžeme nalézt kupříkladu jména Josef Petráň, Jaroslav Pánek, Jaroslav Šebek, Eva Procházková, Bohumil Jiroušek či editor sborníku Luboš Velek, a mnohé další.

V neposlední řadě si pan PhDr. Erich Renner ocenění zaslouží i za své občanské postoje, které, mnohdy i za cenu ústrků a postihů, zastával. Vždy, když to bylo díky okolnostem doby jen trochu možné, se aktivně angažoval ve veřejném životě Benešovska. Nebál se veřejně vystoupit proti nepravostem a naopak zastávat se věcí prospěšných. Často se vyjadřuje prostřednictvím tisku. Výbor novinových statí pana PhDr. Rennera může zájemce nalézt ve sborníku Proč to píšu z roku 2004, který je mimo to ještě doplněn o osobní vzpomínky kolegů a studentů na pana PhDr. Rennera a dokumenty vztahující se k jeho nelehkému životnímu období po roce 1970. A není snad ani nutno dodávat, že i za vznikem tohoto sborníku je nutno hledat studenty pana PhDr. Rennera.

Svou pedagogickou a publikační činností a svým veřejným vystupováním patří pan PhDr. Erich Renner k nejvýraznějším osobnostem Podblanicka a jeho nominace na ocenění Blanický rytíř je tudíž více než oprávněná.