(* 10. 10. 1939, † 2013)

Ocenění Blanický rytíř (2008) za celoživotní dílo.

Profesor Zdeněk Brandl je rodákem z Benešova. Narodil se 10. října 1939 v rodině bankovního úředníka Městské spořitelny v Benešově Josefa Brandla. Do obecné školy začal chodit na podzim roku 1945. Politický zvrat v roce 1948 však měl pro rodinu katastrofální důsledky. Otec byl podle tehdejší terminologie “převeden do výroby” a pracoval na železnici, nejprve jako dělník, později jako průvodčí. Matka, která se starala ještě o dva mladší Zdeňkovy sourozence, byla vzděláním učitelka a pracovala pak v padesátých letech v Družině mládeže při škole v Jiráskově ulici. Politický profil rodičů plně dopadl i na Zdeňka, který i přes výborný prospěch mohl absolvovat jedenáctiletku jen díky pochopení některých profesorů gymnázia. Mimořádný význam měl pro jeho biologické zájmy zejména profesor J. Jirko, který mu umožnil první badatelská poznání v přírodopisném kabinetě.

V roce 1956 začal Zdeněk studovat na tehdy Biologické fakultě UK v Praze, kde se velmi brzy orientoval na studium nižších bezobratlých, resp. hydrobiologie, která byla i tématem jeho diplomové práce. Tu obhájil a fakultu dokončil v roce 1961. Politická nezpůsobilost se však promítla i v jeho následující dvouleté vojenské základní službě, kdy nastoupil na umístěnku do Uranových dolů v Jáchymově. Mimořádný zájem a Zdeňkova píle v hydrobiologii se však nedaly přehlédnout, takže po absolvování aspirantury v Hydrobiologickém ústavu ČSAV v Praze v letech 1963 – 1966 u vynikajícího odborníka doc. Hrbáčka zařídil nejprve laboratoř ČSAV v Lipně zaměřenou na studium drobné vodní zvířeny. V roce 1974 přešel na terénní stanici vodní nádrže Slapy v Nebřichu a právě v tomto období se vlastně i pracovně vrátil do okresu Benešov. V osmdesátých letech se podle rozhodnutí vlády měla vědecká pracoviště decentralizovat, tedy vysídlit z Prahy do jiných měst, jejichž význam tím měl být posílen. Tento příkaz přijímaný zejména staršími odborníky s velkou nedůvěrou a obavami, se však postupně projevil jako velmi pozitivní. Zdeněk pracoval od roku 1985 na údolní nádrži Římov a po politickém převratu v roce 1989 se plně zapojil do úsilí několika pracovníků ČSAV o založení Biologické fakulty Jihočeské univerzity. To se nakonec podařilo v roce 1991 a od té doby Zdeněk Brandl trvale žije a pracuje v Českých Budějovicích. Na Biologické fakultě postupně absolvoval jako pedagog stupeň lektora, docenta a profesora ekologie. Kromě toho zastával dvě funkční období (1998 – 2004) funkci děkana této fakulty a od roku 2004 dosud i funkci prorektora pro pedagogickou činnost. Přednáší několik předmětů souvisejících s ekologií. Vzhledem k věku činí jeho pedagogický úvazek nyní 60 %.

Po odborné stránce je prof. Brandl uznávaným vědcem. Jeho specializacemi jsou zooplankton, zejména studium dravých korýšů, taxonomie buchanek (Cyclops), produkční následky melioračních zásahů v mělkých zarostlých rybnících a podobná tématika. Seznam jeho publikací je velmi rozsáhlý, byly uveřejněny v mnoha zahraničních i našich časopisech, většinou anglicky. V tomto jazyce se zdokonalil při studijním pobytu na univerzitě v Ontariu (Waterloo).

Prof. Brandl však i při své pestré životní dráze nikdy nezapomínal na svůj rodný kraj.

V roce 1974 se stal redaktorem přírodovědné části Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka a od té doby tuto funkci dosud vykonává. Pracuje velmi svědomitě, příspěvky autorů upravuje do tisku sám a ve velmi krátké době, v posledních letech s plným využitím počítačové techniky. Ve Sborníku také publikoval několik příspěvků, např. ve 20. ročníku o zooplanktonu několika malých rybníků kolem Blaníku, kde uvedl zajímavé nálezy vířníků, perlooček a klanonožců s vynikajícími originálními kresbami; ve 21. ročníku pak ornitologický příspěvek z okolí Živohoště. V redaktorské práci velmi hodnotím jeho koncepci při posuzování skladby přírodovědných příspěvků, která není někdy vyvážená; to je dáno okruhem autorů. Již v roce 1980 např. doporučoval dotáhnout některé tématické “bloky”, např. dendrologické zpracování zámeckých parků Podblanicka a lesnickou a mysliveckou tématiku. V prvém případě se jeho návrh dočkal realizace díky aktivitě ČSOP ve Vlašimi vydáním samostatné publikace P. Pešouta, V. Kovaříka a V. Zeleného “Zámecké parky a památné stromy Podblanicka” (Vlašim 1996) a v tisku je nyní publikace V. Kovaříka o zámeckém parku Konopiště.