Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo paní docentka Lydia Petráňová z Prahy, zejména za mimořádný přínos k poznání historie a kulturního vývoje Podblanicka.

Paní Lydia Petráňová se narodila jako Lydia Soukupová 24. března 1941 v Kolíně. V letech 1955 až 1959 vystudovala Pedagogické gymnázium v Kutné Hoře a po dalších sedm let učila na základní škole. S dosaženým vzděláním se ovšem nespokojila a v následujících letech vystudovala obory čeština a dějepis na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, které ukončila v roce 1967. Následně několik let pracovala v archivu Československé televize.

 Po sňatku se léta věnovala obětavé péči o rodinu. Současně však vedla centrální knihovnu České numismatické společnosti.

 V roce 1985 nastoupila jako odborná pracovnice do Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd, s nímž dříve už externě spolupracovala. Již jako žena v domácnosti vydala první vědecké práce a podílela se na zpracování prvního svazku Dějin hmotné kultury, který vznikl pod vedením jejího manžela Josefa Petráně. Později se podílela na řadě kulturněhistorických kapitol a kapitol věnovaných materiální kultuře také ve druhém svazku této dodnes vysoce ceněné publikace. Soustavně zkoumala písemné i hmotné prameny k dějinám obydlí a domového zařízení, zejména vesnického domu, stravování a lidového oděvu. Zabývala se však i obecnějšími souvislostmi kulturních dějin, národopisnou i kulturněhistorickou teorií a metodologií.

 Lydia Petráňová pedagogicky působí na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde v roce 1991 habilitovala spisem o možnostech komparativního studia domovní symboliky. Zabývala se také osobností Jana Ámose Komenského. Podílela se i na tvorbě učebnic středověkých a raně novověkých dějin pro základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Od roku 1992 řídila oddělení historické etnografie v Etnologickém ústavu Akademie věd a pracovala v redakční radě časopisu Český lid. V roce 1997 se stala členkou Akademické rady Akademie věd České republiky a v letech 2001 až 2005 byla její místopředsedkyní, zodpovědnou za oblast humanitních a společenských věd. V únoru 2011 získala jako druhá žena vůbec Čestnou medaili Akademie věd „De scientia et humanitate optime meritis“, nejvyšší poctu, kterou tato instituce uděluje. Její mezinárodní zásluhy ocenila vláda Francouzské republiky řádem „Rytíř akademických palem“ v roce 1996.

 Spojením svého života s historikem Josefem Petráněm se rodačka z úrodné Polabské nížiny dostala na kopcovité Podblanicko. Dojmy z kulturní odlišnosti obou krajin reflektuje ve studii „Stůl kamenný v světnici. Přemítání o tradicích“ ve sborníku „Vlast a rodný kraj v díle historika“, věnovaném Josefu Petráňovi (ed .Jaroslav Pánek 2004). Po desítky let hledá na Podblanicku podněty pro svou práci v oblasti výzkumu tradiční kultury. Sledovala také podobu podblanické krajiny v ikonografických a deskriptivních památkách a její proměnu ve druhé polovině 20. století. V neposlední řadě se spolu s manželem Josefem Petráněm zabývala obrazem každodenní skutečnosti v 19. století v kronikářském díle Martina Ješuty z Bystřice a dvousetletou tradicí školství na Podblanicku, které – jako řadu jiných statí – publikovala ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Lze si v něm v něm mimo jiné přečíst také její článek o nálezu výpusti zaniklého rybníka u Ouběnic nebo příspěvek věnovaný geniu loci v podpisových knihách z rozhledny na Velkém Blaníku. Se Sborníkem vlastivědných prací z Podblanicka není paní docentka spojována jen jako jedna z jeho kmenových autorek, ale také jako jeho dlouholetá jazyková redaktorka a od roku 2013 jako členka jeho redakční rady. Podblanicko a jeho lidovou kulturu také velice často zahrnuje do svých odborných i popularizačních přednášek určených odborné i laické veřejnosti.

 Pro poznání a prezentaci historie a kulturního vývoje Podblanicka odvedla Lydia Petráňová v minulém půlstoletí velký kus práce. Ocenění Blanický rytíř je proto v případě paní docentky Lydie Petráňové zcela zasloužené.