Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Libuše Němcová za celoživotní dílo, zejména za založení a rozvoj Farní charity ve Vlašimi se službou Domácí zdravotní péče, kterou rozšířila ve Vlašimi a okolí.

 Paní Libuše Němcová se narodila v roce 1939 v Psářích. Protože rodiče nevstoupili do JZD, nedovolili jí komunisté po absolvování „měšťanky“ v Kácově pokračovat na žádné další škole. Zůstala tedy doma a rodičům pomáhala v hospodářství. Když bylo potřeba, chodila také pracovat do lesa jako lesní dělnice. Tatínek v 1. světové válce sloužil u zdravotníků a naučil se při tom vyrábět léčivou mast, kterou pak doma vyráběl i pro své sousedy. Péči o potřebné nejspíše okoukala Libuše od něj.

Od roku 1953 do roku 1960 pracovala v nedalekém Licoměrsku, kde vznikl první domov důchodců ve vlašimském okrese. O pacienty se svědomitě starala a začala navštěvovat zdravotnický kurz. Díky němu pracovala jako asistentka vrchní sestry, která ji motivovala k dalšímu studiu.

V roce 1960 se provdala se za pana Karla Němce, učitele z učňovské školy ve Velíšské ulici ve Vlašimi. V době, kdy spolu měli dcery Helenu a Marii, dokončila studium na zdravotní škole a začala pracovat na interním oddělení vlašimské nemocnice. Poté se jim narodila ještě třetí dcera Jana, která pokračuje v rodinné tradici a je také zdravotní sestrou. Prostřední dcera Marie se stala členkou kongregace Školských sester svatého Františka. I nejstarší Helena zdědila laskavost a obětavost po mamince. Paní Němcová je pro svou rodinu stále oporou, raduje se ze svých pěti vnoučat a v květnu očekává narození prvního pravnoučete.

Manželé Němcovi byli vždy aktivními katolíky. Nebáli se zvednout hlas na obranu neprávem perzekuovaných například sběrem podpisů pod petici katolíků ohledně náboženské svobody u nás – Augustina Navrátila. Společně s některými věřícími páry z Vlašimska tiskli a rozšiřovali náboženské texty. Bylo to podle instrukcí teologů, kteří byli propuštění z vězení a pracovali v podzemní církvi např. Oto Mádr. U Němcových bylo i zázemí pro teologické vzdělávání pod vedením P. ThDr. Josefa Zvěřiny.

Po Sametové revoluci došlo ve společnosti k uvolnění, v katolické církvi se mohlo začít fungovat veřejně. Ve Vlašimi vznikl Klub křesťanských žen, společně se scházely a začaly pořádat první sbírky šatstva, které se odesílaly do zemí zasažených válkou – především do Jugoslávie. V roce 1992 pod vedením Libuše Němcové vznikla Farní charita Vlašim. Začínala s pěti pečovatelkami. Jejich mzda byla pouze formální, protože cena jedné hodiny péče byla 10 Kč a roční rozpočet zhruba 30 000 Kč. Paní Němcová pracovala úplně zadarmo. Počet klientů postupně narůstal. V roce 2000 díky znalostem zdravotní práce založila paní Němcová službu Domácí zdravotní péče, která se postupně z Vlašimi rozšířila až do Benešova a okolí. S počtem pacientů narůstalo množství práce i administrativy, proto se po smrti svého manžela rozhodla k 31. 12. 2008 ukončit práci v charitě.

Dodnes je však paní Němcová aktivní ve farnosti, organizuje sbírky, zařizuje autobusy na farní poutě. Ve svém volném čase stále navštěvuje klienty v Domově seniorů ve Vlašimi, je pro ně velkou oporou. Vždy je připravena jim naslouchat a dokáže je milým slovem povzbudit a potěšit. Ještě stále cestuje a pomáhá potřebným i mimo Vlašim a je pro mnohé velkou oporou a inspirací. Svými zásluhami a charakterem Libuše Němcová důstojně doplní družinu Blanických rytířů a toto ocenění jí plným právem náleží.